Stopy mezi časy Nádvoří pomalu utichalo, ale napětí nezmizelo. Jen změnilo podobu. Místo čekání přišlo poznání, mnohem horší než nejistota. Otevřené sudy stály na voze jako vyvržené tajemství. Sláma visela přes okraje, mezi prkny ležely rozervané balíky listin, plátno, zbraně a prach. Bert stál těsně u vozu a díval se dovnitř, jako by se bál,…

Krev pod maskou Ráno v Hofburgu bylo studené a nevlídné. Za vysokými okny se drželo bledé světlo, po chodbách už chodili sloužící a z nádvoří doléhalo občasné zaržání koní. Eusebius seděl na posteli a pomalu si zapínal košili. Rána na boku už sice nekrvácela, ale při každém pohybu se ozývala tak poctivě, že mu to…

Víno a zrada Bert zůstal ve stáji stát ještě několik vteřin poté, co Myklóš Bethlen zmizel za rohem. V ruce pořád svíral brašny od koně, ale myšlenkami byl jinde. Na manžetě toho muže chyběl knoflík. Na první pohled zanedbatelná věc, jen prázdné místo po niti na drahé látce. Jenže Bethlen nepůsobil jako někdo, komu by…

Ve stínu Hofburgu Do Vídně dorazili odpoledne. Město bylo šedé, chladné a plné pohybu. Hofburg se zvedal nad okolní zástavbou jako pevnost, která nemá potřebu se nikomu zalíbit. Stráže arcivévodu poznaly okamžitě. Brána se otevřela bez zdržení. Arcivévoda jel vpředu a ani jednou se neohlédl. Eusebius ho následoval klidně a soustředěně, zatímco Filip se držel…

Dvojí tvář Císařovy komnaty se konečně ztišily. Dveře za Pistoriem, Eusebiem a purkrabím zapadly do rámu a uvnitř zůstali pouze Rudolf II. a jeho mladší bratr, arcivévoda Matyáš Habsburský. Císař seděl v křesle přikrytý pláštěm; tělo měl dosud zesláblé, avšak mysl znovu bdělou. Arcivévoda stál u okna s rukama sepnutýma za zády. Jeho klid patřil…

Stopa jedu Noc nad Hradem zhoustla a ztichla. Měsíc visel nízko nad věžemi a jeho bledé světlo klouzalo po střechách, jako by i město čekalo, zda se císař dožije rána. Rudolf se pomalu probíral ze spánku. Oči měl unavené, ale vědomé.V polostínu rozeznal Pistoria, mistra alchymistu, Dorina a Eusebia. „Vrátil jste se…,“ zašeptal, sotva slyšitelně.…

Krev císaře Sobotní ráno nad Prahou bylo klidné a svěží. Z oken Pražského domu se linula vůně čerstvého chleba a horké kávy. Žofie pobíhala po kuchyni s utěrkou přes rameno a pobrukovala si, zatímco Matěj v dílně domlouval staré lampě, aby se po letech uráčila znovu svítit. „Dnes přijde host,“ ozvala se Žofie směrem do…

Císařův chráněnec Ráno nad Prahou se rodilo pomalu. Ulice zůstávaly prázdné a město spalo pod mlhou, která se válela nad střechami domů. V Pražském domě panoval nezvyklý klid. Z kuchyně se ozývalo praskání ohně, nad nímž Žofie ohřívala vodu. Veronika seděla v pracovně u stolu a hleděla do plamene svíce. Ruce měla položené na otevřené…

Za branou času Ráno bylo chladné a tiché. Praha se teprve probouzela; z dálky doléhalo hučení první tramvaje a zvony okolních kostelů se ztrácely v ranní mlze. Veronika stála před branou Anežského kláštera s taškou přes rameno a sledovala vlastní dech, který se rozplýval ve vzduchu. Zpráva v telefonu byla stručná, její význam však cítila…

Příprava na minulost Ráno po setkání U Fleků bylo nezvykle tiché. Slunce se prodíralo přes záclony a v kuchyni voněla káva. Veronika se protáhla, chvíli jen ležela a poslouchala město, které se pomalu probouzelo. Po všech událostech posledních dní se cítila překvapivě odpočatá, ale v hlavě jí vířilo příliš mnoho otázek. Koruna, Chlumecký, medailon, Řád,…