Stopy v Uhrách Ráno přišlo studené a nezvykle tiché. Ve Vídni se teprve rozednívalo, světlo se lámalo o vysoká okna Hofburgu a v chodbách byl ještě noční chlad. Bert, Myklóš a Filip už byli připravení na cestu. Na sobě měli pláště, u pasu zbraně a v hlavách víc otázek, než by si kdo z nich…

Krev pod pečetí Záblesk ustal a svět se srovnal tak prudce, až Bert instinktivně couvl o půl kroku. Na okamžik měl pocit, že se mu pod nohama zhoupla zem, ale pak ucítil známý chlad kamenné podlahy a těžký, nehybný vzduch hofburské komnaty. Byli zpátky. Ve stejném pokoji. Ve stejném čase. Aspoň tak to vypadalo. Bert…

Světlo bez plamene Bert a Bethlen vytuhli na gauči a spali jako zabití. Po tom všem, co v posledních dnech prožili, si jejich těla prostě vzala, co už dávno potřebovalo. Klid. Ticho. Odpočinek. Ani jeden netušil, jak dlouho spali. Bert nejdřív jen cítil, že s ním někdo jemně třese. Nechtělo se mu zvedat víčka, hlava…

Stopy mezi časy Nádvoří pomalu utichalo, ale napětí nezmizelo. Jen změnilo podobu. Místo čekání přišlo poznání, mnohem horší než nejistota. Otevřené sudy stály na voze jako vyvržené tajemství. Sláma visela přes okraje, mezi prkny ležely rozervané balíky listin, plátno, zbraně a prach. Bert stál těsně u vozu a díval se dovnitř, jako by se bál,…

Krev pod maskou Ráno v Hofburgu bylo studené a nevlídné. Za vysokými okny se drželo bledé světlo, po chodbách už chodili sloužící a z nádvoří doléhalo občasné zaržání koní. Eusebius seděl na posteli a pomalu si zapínal košili. Rána na boku už sice nekrvácela, ale při každém pohybu se ozývala tak poctivě, že mu to…

Víno a zrada Bert zůstal ve stáji stát ještě několik vteřin poté, co Myklóš Bethlen zmizel za rohem. V ruce pořád svíral brašny od koně, ale myšlenkami byl jinde. Na manžetě toho muže chyběl knoflík. Na první pohled zanedbatelná věc, jen prázdné místo po niti na drahé látce. Jenže Bethlen nepůsobil jako někdo, komu by…

Ve stínu Hofburgu Do Vídně dorazili odpoledne. Město bylo šedé, chladné a plné pohybu. Hofburg se zvedal nad okolní zástavbou jako pevnost, která nemá potřebu se nikomu zalíbit. Stráže arcivévodu poznaly okamžitě. Brána se otevřela bez zdržení. Arcivévoda jel vpředu a ani jednou se neohlédl. Eusebius ho následoval klidně a soustředěně, zatímco Filip se držel…

Dvojí tvář Císařovy komnaty se konečně ztišily. Dveře za Pistoriem, Eusebiem a purkrabím zapadly do rámu a uvnitř zůstali pouze Rudolf II. a jeho mladší bratr, arcivévoda Matyáš Habsburský. Císař seděl v křesle přikrytý pláštěm; tělo měl dosud zesláblé, avšak mysl znovu bdělou. Arcivévoda stál u okna s rukama sepnutýma za zády. Jeho klid patřil…

Stopa jedu Noc nad Hradem zhoustla a ztichla. Měsíc visel nízko nad věžemi a jeho bledé světlo klouzalo po střechách, jako by i město čekalo, zda se císař dožije rána. Rudolf se pomalu probíral ze spánku. Oči měl unavené, ale vědomé.V polostínu rozeznal Pistoria, mistra alchymistu, Dorina a Eusebia. „Vrátil jste se…,“ zašeptal, sotva slyšitelně.…

Krev císaře Sobotní ráno nad Prahou bylo klidné a svěží. Z oken Pražského domu se linula vůně čerstvého chleba a horké kávy. Žofie pobíhala po kuchyni s utěrkou přes rameno a pobrukovala si, zatímco Matěj v dílně domlouval staré lampě, aby se po letech uráčila znovu svítit. „Dnes přijde host,“ ozvala se Žofie směrem do…