Císařův chráněnec Ráno nad Prahou se rodilo pomalu. Ulice zůstávaly prázdné a město spalo pod mlhou, která se válela nad střechami domů. V Pražském domě panoval nezvyklý klid. Z kuchyně se ozývalo praskání ohně, nad nímž Žofie ohřívala vodu. Veronika seděla v pracovně u stolu a hleděla do plamene svíce. Ruce měla položené na otevřené…

Za branou času Ráno bylo chladné a tiché. Praha se teprve probouzela; z dálky doléhalo hučení první tramvaje a zvony okolních kostelů se ztrácely v ranní mlze. Veronika stála před branou Anežského kláštera s taškou přes rameno a sledovala vlastní dech, který se rozplýval ve vzduchu. Zpráva v telefonu byla stručná, její význam však cítila…

Příprava na minulost Ráno po setkání U Fleků bylo nezvykle tiché. Slunce se prodíralo přes záclony a v kuchyni voněla káva. Veronika se protáhla, chvíli jen ležela a poslouchala město, které se pomalu probouzelo. Po všech událostech posledních dní se cítila překvapivě odpočatá, ale v hlavě jí vířilo příliš mnoho otázek. Koruna, Chlumecký, medailon, Řád,…

Krev a koruna Za okny vytrvale bubnoval déšť. Kapky stékaly po skle a ve vodě na parapetu se lámalo žluté světlo pouliční lampy. Babí léto se během několika dnů zlomilo v sychravý chlad, vlhký a beze stopy slunce. Malá Strana zmizela v mlze a působila, jako by celé město zadržovalo dech. Veronika seděla na posteli…

Brána se probouzí Od té noci, kdy se medailon poprvé rozzářil a na několik okamžiků ji přenesl do jiné doby, uběhlo jen pár měsíců. Veronika se vrátila do obvyklého rytmu – archivy, knihy, přednášky, disertační práce, korektury a schůzky U Fleků. Na první pohled se nezměnilo nic, uvnitř se však všechno posunulo. Spánek už nebýval…

Volání minulosti Slunce pomalu zapadalo za kupoli baziliky svatého Petra a Řím tonul v měkkém večerním světle. Na nádvoří koleje Santa Lucia seděl čtyřlístek naposledy pohromadě v uniformách. Kufry už měly připravené a v každé z nich se mísila radost z návratu se smutkem z loučení. Vzpomínaly na první den v Římě, na svou „zelenou“…

Brána do nového světa Jaro se rozlilo do pražských ulic vůní čerstvé trávy a příslibem změny. Slunce se odráželo od vlhkých dlažebních kostek, v oknech se třpytily kapky rosy a ptačí zpěv pronikal až do pokojů. Teplejší dny s sebou přinesly také tíhu blížícího se rozloučení. Veronika stála u svého okna a pozorovala, jak se…

Stíny nad dětstvím Jaro 1989. Vzduch voněl vlhkostí a špinavým kouřem města, ale dvůr u domku na Malé Straně byl zalitý nečekaným klidem. Ve větvích se držely poslední kapky po ranním dešti a z otevřených oken doléhal tlumený ruch ulice. Veronika Eliška, černé vlasy spletené do dvou copánků s rudými mašlemi, pobíhala mezi stromy, a…

Za hranicí času Déšť stále padal těžce, kapky bičovaly jehličnatý les a bubnovaly na mokrý mech. Alessandro Scotta ležel tam, kde ho po průchodu vyvrhla síla kruhu, s dítětem pevně sevřeným v náručí. V uších mu zalehlo ticho, přerušované jen jeho pláčem. Hlava mu třeštila a ještě několik okamžiků nedokázal rozlišit, zda se probudil v…

„Krev bratří je sladší než víno, ale pálí do posledního doušku.Co bylo zrozeno ve tmě, ve tmě také skončí.A z popela dějin povstane jen ten, kdo unese kletbu.“