Císařovy komnaty se konečně ztišily. Dveře za Pistoriem, Eusebiem a purkrabím zaklaply a v místnosti zůstali jen dva muži: Rudolf II. a jeho mladší bratr Matyáš. Jeden seděl v křesle přikrytý pláštěm, slabý, ale duchem bdělý. Druhý stál u okna, ruce sepnuté za zády, navenek klid, uvnitř proud nevyřčených myšlenek. Chvíli mlčeli. Jen oheň v…

Noc na Hradě byla těžká a naléhavá. Měsíc visel nízko, skoro dotýkal střech věží, jako by i on chtěl být svědkem toho, co se v císařově komnatě odehrává. Rudolf se pomalu probíral ze spánku, oči unavené, ale vědomé.V polostínu rozeznal tři postavy — Pistoria, Scottu a Eusebia. „Vrátil jste se…,“ zašeptal, sotva slyšitelně. „Ano, Vaše…

Ráno nad Prahou bylo klidné a svěží. Z oken pražského domu se linula vůně čerstvého chleba a horké kávy. Žofie v kuchyni pobíhala s utěrkou přes rameno a pobrukovala si, zatímco Matěj se v dílně pokoušel přemluvit starou lampu, aby znovu svítila. „Dnes přijde host,“ ozvala se Žofie směrem do chodby. „Tak ať to tu…

Ráno nad Prahou se rodilo tiše. Ulice ještě zůstávaly prázdné a město spalo pod mlhou, která se válela nad střechami domů. V pražském domě bylo nezvykle klidno. Jen z kuchyně se ozývalo tiché praskání ohně, kterým Žofie přikládala pod hrnec s vodou. Eusebius seděl v pracovně u stolu a hleděl do plamene svíce. Ruce měl…

Ráno bylo chladné a tiché. Praha ještě spala, jen z dálky se ozývalo hučení tramvaje a zvuk zvonů z kostela svaté Anežky. Veronika stála před branou kláštera s taškou přes rameno a dechem, který se ztrácel v ranní mlze. Zpráva byla stručná, ale její význam cítila v každé buňce — „Neděle, 7:00. Anežský klášter.“ Ocelová…

Ráno bylo nezvykle tiché. Slunce se prodíralo přes záclony a v kuchyni voněla káva. Veronika se protáhla, chvíli jen ležela a poslouchala město, které se pomalu probouzelo. Po všech těch událostech posledních dní se cítila překvapivě odpočatá, ale v hlavě jí vířilo příliš mnoho otázek. Koruna, Chlumecký, medailon, Řád… nic z toho nedokázala úplně uchopit.…

Za okny bubnoval déšť. Kapky stékaly po skle a v loužích na parapetu se odráželo žluté světlo z ulice. Bylo podivné babí léto–zima, vlhko, bez jediné známky slunce. Celá Malá Strana působila, jako by ji někdo zabalil do mlhy a nechal čekat na lepší počasí. Veronika seděla na posteli ve svém pokoji, zabalená v mikině,…

Od té noci, kdy se medailon poprvé rozzářil, uběhlo jen pár měsíců. Veronika se vrátila do obvyklého rytmu – archivy, knihy, přednášky, schůzky U Fleků. Na první pohled se nezměnilo nic, ale uvnitř se všechno posunulo. Spánek už nebyl klidný. Občas se probudila s pocitem, že se kolem ní zadrhl čas, že stíny na stěně…

Slunce pomalu zapadalo za kupoli svatopetrské baziliky a Řím tonul v měkkém večerním světle. Na nádvoří koleje Santa Lucia seděl čtyřlístek naposledy pohromadě v uniformách – kufry už připravené, srdce plná smíšených pocitů. Smály se, vzpomínaly na první den v Římě, na svou „zelenou“ cestu letadlem i na to, jak se málem pozabíjely při šermu.…

Jaro se rozlilo do pražských ulic s vůní čerstvé trávy a tichým příslibem změny. Slunce se odráželo od vlhkých dlažebních kostek, ptáci zpívali o nový den a v oknech domů se třpytily kapky rosy. Bylo to jaro, které přineslo nejen teplé dny, ale i tíhu rozloučení. Veronika stála u svého okna a pozorovala, jak se…